Nové technologie a diagnostické metody nám umožňují zkvalitňovat diagnostiku celiakie. Jednoduchým a moderním způsob diagnostiky celiakie je genetický test prováděný naší laboratoří.
Patogeneze celiakie
Celiakie je komplexní imunitně zprostředkované onemocnění, jehož vznik je podmíněn kombinací genetických faktorů a faktorů prostředí. Klíčovým environmentálním faktorem je gluten (lepek), obsažený v pšenici, žitě a ječmeni.
Genetická predispozice
Nejdůležitější genetickou roli hraje systém HLA (human leukocyte antigen). Přibližně 90–95 % pacientů s celiakií nese variantu HLA-DQ2 a většina ostatních variantu HLA-DQ8. Přítomnost těchto alel je nutná, ale sama o sobě nestačí k rozvoji onemocnění – celiakie se vyvine jen u menší části nosičů. Kromě HLA alel bylo identifikováno více než 40 dalších genových oblastí, které přispívají k riziku (např. geny regulující imunitní odpověď a střevní bariéru).
Imunitní odpověď na gluten
Glutenové peptidy obsahují vysoký podíl prolinu a glutaminu, což je činí odolnými vůči úplné degradaci trávicími enzymy. Tyto peptidy pak pronikají do lamina propria tenkého střeva, kde jsou deamidovány enzymem tkáňovou transglutaminázou 2 (TG2). Deaminované peptidy se s vyšší afinitou vážou na HLA-DQ2/DQ8 molekuly, které je prezentují CD4⁺ T-lymfocytům. Aktivované T-lymfocyty následně produkují prozánětlivé cytokiny, zejména interferon-γ, které spouštějí zánětlivou kaskádu a poškozují střevní sliznici.
Mechanismy poškození sliznice
- Aktivace vrozené imunity prostřednictvím interleukinu 15 vede k proliferaci a cytotoxické aktivitě intraepiteliálních lymfocytů, které napadají enterocyty.
- Zvýšená produkce zonulinu zvyšuje propustnost střevní bariéry („leaky gut“), což usnadňuje průnik antigenů.
- Výsledkem je atrofie klků a narušení vstřebávání živin.
Protilátková odpověď
Celiakie je charakterizována tvorbou autoprotilátek proti tkáňové transglutamináze 2 (anti-TG2), endomysiu a deamidovaným gliadinovým peptidům. Tyto protilátky se využívají v diagnostice.
Současný výzkum
- Intenzivně se zkoumá úloha střevního mikrobiomu, který může ovlivňovat propustnost střevní bariéry a imunitní odpověď na gluten.
- Novější poznatky ukazují, že nejen gluten, ale i některé další složky obilovin (např. amylázo-trypsinové inhibitory) mohou přispívat k aktivaci vrozené imunity.
- Studují se také možnosti terapeutické modulace (inhibitory TG2, enzymy štěpící glutenové peptidy, vakcíny či modulátory mikrobiomu).
